Čtyři roky s paleo stravou aneb seznamte se s novodobým pračlověkem

Nikdy jsem nepatřila mezi majitele štíhlé postavy zadarmo. Záviděla jsem kamarádkám, které jedly za tři, aniž by o tom měla jejich figura ponětí, a proklínala geny, které mi do vínku nadělily tělo, které poctivě zaznamenalo každý čtvereček čokolády. Začala jsem proto důsledně hlídat svůj energetický příjem a mým nerozlučným parťákem se staly kalorické tabulky. V těch jsem vyhledávala hodnotu úplně každé potraviny, jen aby magická hranice pěti tisíc kilojoulů za den zůstala nepokořena. I přes tuhle podle mnohých zaručenou hubnoucí metodu se očekávané výsledky ne a ne dostavit. Přímo mě ničilo sledovat, jak se ručička váhy neúprosně čím dál víc vzdaluje od vytoužených čísel.

Co je to paleo strava? Podstatou je návrat k jídlu, pro které jsme byli geneticky vybaveni. Při dodržování zásad této stravy je nutné vyřadit nejen průmyslově zpracované výrobky, ale také obilniny, mléko, luštěniny, brambory nebo rostlinné oleje. To vše jsou pro naše tělo nepřirozené potraviny, na které nejsme podle zastánců palea dostatečně adaptováni.

Této beznaději z vlastního těla, dnes nejspíš vděčím za to, že jsem se dokázala nadchnout pro něco tak alternativního, jako je právě paleo. V té době však u nás v Česku byla strava pravěkých lidí ještě v plenkách a najít spolehlivé informace byl oříšek. Právě nedostatek znalostí tak přispěl k tomu, že pro mě paleo v začátcích neznamenalo nic víc než další dietu. Jak šel čas, snažila jsem se ze svého jídelníčku postupně vyřadit všechny potraviny, které jsou proti jeho zásadám. Nejprve jsem dala sbohem svému milovanému pečivu, pokračovala s těstovinami a po pár měsících to zvládla dokonce už i bez rýže a brambor.

Najednou všechno začalo dávat smysl. Pochopila jsem, proč člověk může přibírat, i když hlídá každou kalorii, a že jídlo je základem pro správné fungování těla i mysli. Čím víc jsem se o své zdraví zajímala, tím mi bylo jasnější, že tohle je ta pravá, ale ne úplně snadná cesta. Zprvu jsem se snažila každému pokrmu najít jeho paleo dvojče. Knedlíky, chleba nebo dokonce koprovou omáčku, to vše jsem dokázala připravit ze surovin, které odpovídaly mým novým stravovacím zásadám. Převléknout jídlo do pravěkého kabátu však nešlo úplně vždy, a tak jsem začala v kuchyni víc experimentovat.

Vymýšlení vlastních receptů mě bavilo a kromě toho jsem se konečně cítila dobře ve svém vlastním těle. Zlom přišel s nástupem na vysokou školu. Neznámé prostředí a náročné studium si vybraly svou daň a paleo přestalo jít ruku v ruce s mým uspěchaným životem. Kvůli úspoře času jsem už nepřipravovala zeleninové přílohy jako dosud. Můj jídelníček se smrsknul na maso, vajíčka a ovoce, což tělu po dvou měsících přestalo stačit. Po této době jsem si poprvé uvědomila nepříjemné změny. Zhoršila se mi pleť, začaly mi padat vlasy a má váha klesla na hranici zdraví.

Co říkají na paleo stravu odborníci[1]

Chvíli mi trvalo, než jsem si uvědomila, čemu vděčím za problémy. Opět jsem najela do starých kolejí a zařadila do jídelníčku spoustu zeleniny. Zanedlouho jsem se skutečně zbavila všech nepříjemností, které jsem si způsobila špatnou stravou. Naše tělo je jako maják, který nám v těžkých chvílích ukazuje cestu, kterou se vydat. Jeho hlášení proto není radno brát na lehkou váhu. Paleo není striktní návod, ale naopak dává možnost měnit pravidla hry podle individuálních potřeb každého z nás.

Až čas mi ukázal správný směr, kterého se držím dodnes. Jsou to už čtyři roky, kdy jsem poprvé slyšela o paleu. Za tu dobu jsem ušla skutečně pořádný kus. Zjistila jsem, co mému tělu prospívá, můžu si tak užívat jen výhod, které mi tento životní styl dennodenně přináší. Původní plán zhubnout vyšel na jedničku a já se zbavila přebytečných deseti kil jako mávnutím kouzelného proutku, ale už chápu, že to byla jen jedna z mnoha výhod. Jsem plná energie, cítím se dobře po fyzické i duševní stránce a žádná nemoc si na mě nepřijde. Posunula jsem dál také své možnosti. Čtyřikrát i pětkrát týdně střídám běžecké tréninky a silová cvičení bez toho, že by se dostavily známky únavy. Z vlastní zkušenosti však vím, že paleo není všelék. Na dlouhodobé problémy, jako jsou alergie nebo ekzémy, byla v mém případě i tato strava krátká. Genetika je pořád mocná čarodějka, a tu není radno podceňovat.

Život novodobého pračlověka však není vždy úplně jednoduchý. Už samotný nákup potravin občas připomíná bojovou hru a bedlivá kontrola složení se stala jeho neoddělitelnou součástí. Spoustu času trávím také v kuchyni. Kulinářské výtvory chystám do krabiček, které mě doprovázejí na každém kroku, protože oběd v pizzerii nebo rychlém občerstvení zkrátka nepřichází v úvahu. Pokaždé se navíc najde někdo, kdo o paleu ještě neslyšel. Můžu tak donekonečna vysvětlovat, proč neochutnám koláček od mé kolegyně nebo jak to, že si v tomhle vedru neobjednám pivo jako všichni ostatní. Vůbec nejhorší momenty zažívám ve chvílích, kdy se mi někdo snaží udělat radost.: „Neboj, není tam ani zrnko mouky. Přidala jsem jen mléko a ovesné vločky.“ Přesně tohle jsou ty okamžiky, ve kterých si přeji být raději neviditelná.

Možná to někomu připadá zvláštní, ale má rodina už se dávno ničemu nediví. Měla jsem to štěstí, že mé rozhodnutí od začátku všichni respektovali, a i když se jim zdálo trochu radikální, nikdy se nesnažili mě od něj odradit. Tento způsob života mě naplňuje, a to je důležité i pro ně. Právě proto se ani já nepokouším nikoho měnit ke svému paleo obrazu. Každý by si měl najít svou vlastní cestu, která mu vyhovuje a dělá ho šťastným.

Quelle:

rungo.idnes.cz

Fußnoten:

1. ^{^} Co říkají na paleo stravu odborníci (rungo.idnes.cz)